„Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý…“ Tak nějak pěl ve slavné svojí básni Jaroslav Vrchlický. Literární teoretici vykládají tuto báseň různě, protože její další verše evokují nejrůznější možné výklady. Málokdo ale zná Vrchlického tajemství, jak na tu báseň vůbec přišel. Asi nikdo z literárních „znalců“ Mistrova díla tuší, že na počátku této básně byla ztráta Vrchlického milovaného oříška při jeho venčení v Kutné Hoře po tzv. Královské procházce.

Bylo to jednou už takhle k večeru

Básník, znechucený rodinou vzal svého Pinďu, jak oříškovi říkal a vydal se s ním na výšlap. Nějak se ale zapomněl, snad přemýšlel o nejnovějších kritikách své poslední sbírky, i stalo se, že se na předměstí obraceli i s Pinďou k cestě zpět už skoro za tmy. Svítící obojky pro psy tenkrát ještě nebyly a tak se stalo, že stárnoucí básník, trpící mimo jiné šeroslepostí, někde prostě milého Pinďu ztratil. Vracel se domů po dlouhém volání a pískání na svého čtyřnohého přítele, ale již nikdy ho nespatřil. I zalkal pak, vraceje se domů. „Za trochu lásky šel bych světa kraj…“

Za trochu lásky
Ohodnoťte příspěvek

</div>

<div class=